Cesta do Olomouce může být rychlá, levná a jednoduchá. Jenže s navigací, která místo zpevněných cest dává přednost „cyklostezkám“ se tato trasa dokáže proměnit v jedno velké dobrodružství. A v případě, že si za dopravní prostředek vyberete vlak, se komplikacím a zábavným příhodám také nevyhnete.
V lednu jsem se přihlásila na přípravné kurzy do
Olomouce, které měly probíhat každou březnovou sobotu. Jako správný zmatkař
jsem si přípravu nechala na poslední chvíli a tak jsem v pátek večer
zjistila, že nevím, jak se tam dostanu.
První sobotu se mě tedy ujala moje mamka a vyrazily jsme
spolu autem. Po cestě se nám navigace snažila namluvit, že odbočit doleva na
rovné cestě bez křižovatek je dobrý nápad, ale nenechaly jsme se zmást a dojely
k rektorátu Univerzity Palackého bez nehod. Po prvních přednáškách jsme si
zašly na oběd. V restauraci Zbrojnice, která je asi minutu pěšky, se
najíte rychle, levně a chutně. Nečekejte
gurmánský zážitek, ale na jejich pizze, těstovinách nebo salátu si určitě
pochutnáte a sleva 10% při předložení
karty ISIC vás taky potěší.
Potom co účastníci další přednášky začali debatovat o smyslu
života, rozhodla jsem se odpoledne strávit efektivněji a vyjely jsme na Svatý kopeček do Olomoucké zoo. Za
stejné vstupné jako v Ostravě toho uvidíte mnohem víc. Vzhledem
k tomu, že ještě nebyla letní sezóna, zaplatila jsem jenom 50 kč a stálo
to za to.
Příjemně unavené jsme sedly do auta a těšily se, že budeme
brzy doma. Navigace měla s námi ale úplně jiné úmysly. Cesta se protáhla skoro na dvě hodiny.
Díky tomu ale aspoň vím, kde leží vesnička Jívová a co zvládne vyjet náš malý
Peugeot 207 přezdívaný „miminko“. Po návratu jsme byly rády, že jsme doma a na
cenu vyjetého benzínu jsme si ani nevzpomněly.
Další týden jsem se vykašlala na auta a jela vlakem. Vzhledem
k tomu, že RegioJet dorazí do Olomouce přesně hodinu před nebo potom než
bych potřebovala a přístupu českých drah už mám plné zuby, vybrala jsem si LeoExpress. Cesta tam a zpátky mě stála 124Kč a
bohužel jsem se musela společně s RegioJetem rozloučit i s výborným
mátovým čajem zadarmo. Nakonec se mi ale tato volba vyplatila. Ze sympatického
spolucestujícího 10 minut před Olomoucí vypadlo pozvání na oběd, takže odpolední plán byl jasný a domů jsem
odjížděla najedená a příjemně naladěná.
Poslední sobotu se teploty vyšplhaly až k 20 stupňům a tak
jsem do auta naložila tři kamarádky. Tentokrát mi „miminko“ nahradil větší
přírůstek naší rodiny, který je dokonce opatřen dálniční známkou, takže nám
cesta trvala jenom něco přes hodinu, benzín se rozpočítal a každou vyšel na 100
Kč, ale zábava po cestě je určitě přidaná hodnota. Nakonec jsem na přednášce
strávila jenom hodinu a zbytek pochodila po Olomouci, která vám zadarmo nabídne spoustu krásných parků,
náměstí a zákoutí.
Jaké je tedy shrnutí? Šetřit se dá různě. Na sponzorství
rodičů se stále aspoň částečně spoléhá mnoho z nás, pozvání na oběd je
velmi příjemnou záležitostí a o společnosti nejlepších kamarádek nebo kamarádů
ani nemluvím. Vyrazte do Olomouce! Je to
město otevřené veškerému studenstvu a ať už si vyberete jakýkoli dopravní
prostředek, nudit se určitě nebudete!
